Smutek očima pry?tí ven,
dva seděli jsme na paloučku,
na tom paloučku zeleném.
Byl jsem ti blí?, krouček po kroučku.
Du?e ti rázem zčernala,
tvá slova byla jak vrány "Krák!".
Ne? klidu, bouři ses oddala.
má? du?i, jakou má zlý mrak.
Bude? mě teď utě?ovat
a objetím sklidní? mou du?i?
Ne! Já i kdybych mohl plně řvát,
mou řeč a pláč neusly?í u? tvé u?i.