Nestarej se o mně,
hleď si sebe sama,
jsi firma známá,
krása netvoří tě skromně.
Jsi pro mně plevel,
jedna tráva planá.
Vpadla jsi mi do zraku,
jak semeno pampeli?ky,
dívám se na tebe z vý?ky,
od rána do soumraku
se tě sna?ím číst
jak herbář či jiné kní?ky.
Blaho je tvá květena,
ráda hladí? mně po tváři.
..ach, jak mně se daří..
Jsi rů?í, kdy? se červená?,
obejmi mne tvou krásou,
ne? přijde dlouhé stáří.
Trny vidím místo květu
nebyla to ani doba vleklá,
rázem byla tvá du?e vzteklá.
..snad byl to poslední ze střetů..
ale zády ses ke mně otočila a
"Nemiluju tě!" jsi mi řekla.
Vím, byl jsem zlý, a nevím proč.
I kdy?, ty nebyla jsi lep?í,
rad?i bych si tě nev?im
láska je jak kolotoč,
zbylou bolest ani ty,
Smetánko, nevýlečí?.
Jsi cizím jazykem psaná,
krása s du?í ďábla,
co po oběti hrábla,
jsi plevel - tráva nepoznaná.
Sen nezávratně končí,
já, přeji si aby jsi zvadla.