Kdy? srpu jak studijní látku
předlo?ím kámen
padlo to, padlo,
s klidem v du?i u? je amen
a ač se sna?í
to dobré se zlým střetat,
nezbylo nic,
je po mně veta,
smutná to věta.
Konopnou předu si oprátku
na vrchu zoufalství
visí to, visí
nemám sil začít od začátku,
a ač se sna?í
mysl sebou nezametat,
nezbylo nic,
je po mně veta,
smutná to věta.
Tinkturou se toho nezbavím
kapajíc do ?ivého
co bylo, to bylo
i kdy? polknu, tak to nestrávím.
A ač se sna?ím
loďku vodě přenechat,
nezbylo nic,
je po mně veta,
smutná to věta.