22.prosince 2010

Začíná aztécký první věk,
na smrt nena?el nikdo lék.
To byly doby obrů a kukuřice,
potopa je smyla, i kdy? jedli více.
Slunce ta potopa pohltila,
světlo a lidi ze Země smyla.



Nene a Tata se zachránili,
před potopou na strom se vysadili
a znich nový lid opět vze?el,
čas druhého věku právě nade?el..

Čtyři tisíce let míru a klidu,
se sfouknutím slunce měnily v bídu.
Slunce sfouknuto str?nou vichřicí,
která nedokázala smést jednu svíci,
ta byla v jeskyni s dvěma lidmi,
zbytek u? byl mezi mrtvými...

Dal?í čtyři tisíce dlouhých let,
vzkvétalo lidské plemeno jako květ,
av?ak zemi zasáhla třetí stra?ná rána,
ohnivá bouře byla rozpoutána..

Je čtvrtý věk a hrstka lidí to pře?ila,
ty v?ak bída v?echny zahubila..

Tak pátý věk začíná - ?ije? v něm ty i tvá rodina,
ná? pátý věk končí na vánoce,

jen dva lidi sejdou se.. .. po no novém roce